Všichni co tančíme salsu už jsme určitě slyšeli tu kouzelnou větu : “Tu hudbu musíš cítit , tanči srdcem, nech se unášet rytmem“. Alespoň já jsem ji slyšela často, to když jsem se před osmi lety potkala se salsou a nevěděla jsem jak na to :-)
Před několika lety se mi narodila holčička a to mi začal ten „pravý tanec“ :-) Naprosto se mi obrátil život naruby, to mi potvrdí každá máma. S miminkem se nezměnil jen můj život, ale přišly také nové city , prožitky a myšlenky.
Myslela jsem na to, jaké mám štěstí, že je moje miminko zdravé a jak jí zahrnujeme svojí láskou a péčí a ona tak, alespoň doufám, bude vyrůstat v klidu a v pohodě. Budu u ní, až udělá první krůček, až poprvé řekne „máma“, až půjde poprvé do školky, až… až…až. Při tom všem přemýšlení a plánování její budoucnosti jsem vždy jaksi automaticky vycházela z faktu, že jsem jí vždy nablízku, oporou a že jako většina rodičů milujeme svoje dítě nadevše. Jenže ono to tak samozřejmé není. Začala jsem stále častěji myslet na ty děti, které neměly nikdy tolik štěstí, aby poznaly rodičovskou lásku a něhu. A to, že takových dětí neubývá, spíše naopak je bohužel realita. Hlavou se mi honily myšlenky, jestli můžu něčím málo pomoci. Ty myšlenky se mi neustále vracely. Snažila jsem se je z hlavy odehnat různými logickými argumenty např. máš dost své práce, máš málo času, přenech to profesionálům….ale nedalo se.
Řekla jsem si, že s mým časem už to asi lepší nebude a když budu čekat na vhodnější dobu, tak to také nemusí být nikdy, tak proč se o to nepokusit teď.
Okolo nás existuje plno nadací dětem, dělají skvělou práci, ale málokdy se dozvím, kde a jak konkrétně byl použit můj příspěvek .Inspirovala jsem se na stránkách Nadace Terezy Maxové, kde píší, že nejlépe jsou s potřebou pomoci seznámeny samotné dětské domovy a jen ony mohou aktuálně poskytnout informaci co je a děti tíží. Tak jsem se rozhodla oslovit přímo Kojenecký ústav a Dětský domov a zjistit jakou konkrétní pomoc a podporu nejenom finanční by uvítali . Vybrala jsem si KÚ a DD ve Dvoře Králové n.L. Proč zrovna tam?
Protože je to malé „zapadlé“ městečko dost vzdálené od centrální podpory ( 150 km od Prahy). Také je to město, kde jsem se narodila a vyrůstala.Vzpomínám si, jak jsem jako dítě často chodila okolo a zvědavě okukovala děti přes plot do zahrady .
O mnoho let později, v září 2005 jsem se tedy sešla s ředitelkou Z. Malou nad možnostmi konkrétní pomoci dětem žijícím v tomto dětském domově. Paní ředitelka mi velmi ochotně vysvětlila , jak ústav funguje a jaká je tu možnost podpory. Také mě provedla všemi odděleními , seznámila mě s dětmi a vyprávěla mi o dětech, jak to tu „chodí" ... a tak vznikl projekt
Srdce ve správnem rytmu -Srdce pro děti
Vítám vaše nápady a dotazy a děkuji za podporu.
Martina Anton
